Co jsme komu udělali ...

    Černý víkend roztockého volejbalu. Možná snad jen nešťastný, ale za to pořádně. Tak by se daly nazvat dva víkendové dny, které trávily naše mladé volejbalistky v Turnově, Praze a Mělníku. Všechny podaly výkon na hranici svých možností, trenéři i diváci byli spokojení, místy i nadšení, ale okolnosti byly tentokrát proti nám a výsledkově se nepodařilo naplnit nic z toho, s čím jsme do víkendu vstupovali. Bohužel nám v hlavě místo krásných výměn zůstane pocit křivdy a slzičky smutku a bolesti. Ale postupně.                                                                                                                  Juniorky odjížděly do Turnova s nadějí, že konečně okusí opojný pocit vítězství nebo alespoň částečný v podobě zisku nějakého toho setu. Naděje byla o to silnější, že už byla k dispozici Pája, byť se stále nedoléčeným prstem "pouze" na pozici libera. Nahrávku tak obstarávala kadetka Kiki. Po úterní "promluvě do duše" předvedla naše děvčata bojovný a kvalitní výkon. V prvních dvou setech obou zápasů, byla domácím U22cítkám více než vyrovnaným soupeřem, ale bohužel k vítězství v setu nepomohlo ani vedení 23:20. A to i díky hodně kontroverznímu rozhodnutí soudce, který nás v koncovce nepustil k setbolu, když obrátil aut. K zisku vytouženého setu chyběla kromě větší přízně rozhodčího i špetka štěstí a trochu "ostřejší" útok. Holky tak nakonec odjížděly z Turnova se stejným pocitem s jakým přijížděly. Tedy s nadějí. S nadějí na lepší zítřky, jelikož podle hodnocení Šárky jde výkonnost nahoru a předvedená hra se již blíží ligovým parametrům. 

  9.kolo  TJ Zikuda Turnov -  TJ Sokol Roztoky  3:0   (25:17, 25:23, 25:11)              10.kolo  TJ Zikuda Turnov -   TJ Sokol Roztoky  3:0    (26:24, 25:14, 25:16)

    Kadetky odehrály svůj turnaj v Praze. Dva zápasy ve Střešovicích a jeden v Ruzyni. Prvním soupeřem nám byl pořádající Tatran s "naší" Míšou Jakabovou. Tento prestižní duel byl zatím ze všech odehraných utkání "nejvíc". K výborné kvalitě utkání přispěla i bouřlivá atmosféra v hledišti, kterou vyvolávaly oba fanouškovské tábory. Napínavý a místy nervózní zápas (Filip dostal žlutou kartu) dospěl do tiebreaku, ve kterém naše holky překonaly kromě kvalitního soupeře, hlavně tedy jeho vysokých bloků,  samy sebe a "odšpuntovaly" obrovskou euforii v hledišti. Nečekané, ale o to cennější dva body to tabulky.                                                                                                                           Po obědové pauze, kterou si děvčata zpestřila v OC Šestka i tanečním vystoupením s Honzou Onderem, nás čekal v ruzyňské základní škole Přerov. Ten v prvním utkání prohrál s Ostravou 0:3, a tak potřeboval bodovat. Nám stačilo uhrát třeba i bod za prohru v tiebreaku a mise záchrana by byla splněna. Je potřeba zmínit, že brněnské "údernice" Verča s Lajkys, odjely po prvním utkání plnit své  povinnosti za svými tanečními partnery. Prostě měly prodlouženou v tanečních. S jejich absencí se naše kadetky vyrovnávaly celý první set, který nakonec prohrály. Ale od toho dalšího už jednoznačně dominovaly. Za stavu 24:11 ve druhém setu se však stalo něco, co si neodpustím, jako neobjektivní fanoušek, okomentovat. Ještě teď cítíme obrovskou křivdu, jelikož tento moment rozhodl o celém našem osudu nejen v zápase, ale i v celém turnaji. V době, kdy se Andy připravuje ukončit svým podáním druhé dějství, zasahuje do dějin utkání a vlastně i turnaje zapisovatelka. Ta si pravděpodobně zapomněla poznamenat několik předchozích výměn a reklamuje u rozhodčího, že na podání má být číslo 7, což byla naše Kačka. Ta totiž podávala v rotaci před Andy, ale  mezi tím soupeřky získaly bod. To však k naší smůle v zápise chybí. Ne tak v mobilu Lucky Šilhové, která záznam celé situace nabízí rozhodčímu ke zhlédnutí. Zbytečně. Rozhodčí nabídku VARu neakceptuje a z našeho setbolu je najednou stav 22:12. Těch několik zbytečných míčů navíc, je pro naše U18ctky fatálních. Resp. pro naši nahrávačku Viky, která při bloku špatně dopadne a obnovuje si výron kotníku. K této situaci by vůbec nedošlo, kdyby zapisovatelka dělala co má. Kdyby. Je to jedno z mnoha kdyby, které se o víkendu otočily proti Roztokům.  Jelikož Kiki byla s juniorkami  v Turnově, tak si extraligovou premiéru, za těchto nepříjemných okolností, odbyla Verča Kubánková. Druhý set se ještě holkám, díky velkému náskoku, podařilo zachránit a dotáhnout do vítězného konce. Byl to ale pro nás poslední vítězný set turnaje. Přestože se holky snažily a bojovaly, bylo znát, že se úplně nesrovnaly se zraněním Viky. Chvilku trvalo i sladění souhry s novou nahrávačkou. Tento handicap už jsme ve třetí sadě nedorovnaly. Přerovská děvčata vycítila naší nepohodu, dostala se do laufu a začaly se jim dařit věci, které jsme od nich v předchozím průběhu utkání neviděli. Psychická výhoda byla jednoznačně na straně soupeřek a to se projevilo i ve skóre. Porážka 1:3 znamenala, že v neděli budeme muset uhrát minimálně bod na suveréna turnaje z Ostravy, abychom se nemuseli spoléhat na výsledek utkání mezi Střešovicemi a Přerovem. Ostravské kadetky totiž  "smázly" v dalším zápase Střešovice a s předstihem si zajistily postup do druhé výkonnostní skupiny.                        Pro nedělní utkání už byly k dispozici Kiki a Anička. Tým doplnily také Kačka Fleková a Barča Šolínová. Naopak své povinnosti u roztockých U16 si odjela do Mělníka plnit Barča Šilhová, takže došlo na smečařskou premiéru blokařky Aničky. Přestože na straně moravskoslezských kadetek byla velká kvalita, obrovská bojovnost našich děvčat pořád vzbuzovala naději, že se potřebné dva sety podaří uhrát. Pravda, neustále jsme dotahovali náskok ostravanek, ale vždy se nám podařilo dostat do vyrovnané koncovky a dokonce jsme v ní byli i o kousek vpředu. Bohužel ani jeden set se našim děvčatům nepodařilo dotáhnout do vítězného konce.  Přesto musíme před holkama a jejich výkonem smeknout, což ocenilo bezprostředně po utkání početné roztocké publikum bouřlivými ovacemi.  Nicméně prohra 0:3 nás odsoudila k mučivému čekání na výsledek posledního utkání. Jedině výhra Přerova nám zaručovala setrvání ve trojce na úkor Střešovic, ale domácí kadetky už nepřipustily po dvou porážkách žádné další překvapení a odsoudily nás k sestupu.            Ještě si neodpustím jedno z těch kdyby. Kdybychom hráli první utkání s Přerovem, tak bychom pravděpodobně neměli takový zážitek jaký jsme měli po prestižním vítězství nad Střešovicemi, ale 100% bychom stále byli účastníky třetí výkonnostní skupiny.

 Tatran Střešovice   3:2  (18:25, 25:22, 25:20, 19:25, 15:11)                                       Volejbal Přerov      1:3  (16:25, 25:17, 17:25, 17:25)                                                 TJ Ostrava               0:3  (22:25, 22:25, 20:25) 

   Starší žákyně měly v Mělníku jediný cíl. Udržet se nejhůře na sedmém místě a zajistit si účast ve finálové skupině i pro další tři turnaje. Bohužel byly oslabeny o kapitánku Emu, která se nestihla vrátit ze školního pobytu v Paříži a o stále se zlepšující Kačku Kuncovou. V prvním utkání proti Příbrami se holky zahřívaly pozvolna a úvodní set jim utekl. Po výměně stran do toho ale šláply a tři čtvrtiny setu jasně vládly. Vedení 11:3 a 14:5 nasvědčovalo, že o vítězství rozhodne třetí sada. Několika nepřesnostmi jsme však nechali Příbram dotáhnou na 17:13 a dokonce vyrovnat na 24:24. Nervy drásající koncovku holky naštěstí zvládly a o výsledku musel skutečně rozhodnout tiebreak. Do půlky třetího setu to bylo vyrovnané, pak však soupeřky odskočily na 7:11 a tím v podstatě rozhodly o osudu utkání. Získaný bod nás ale naplňoval optimismem, zvlášť když přítomní diváci oceňovali krásný volejbal, který naše děvčata v utkání s Příbramí předváděla.                                                Druhé utkání nás čekalo proti SVBC. Začátek byl nadějný, když si naše holky udržovaly mírné vedení. To nám vydrželo až do stavu 21:18,  pak ale sedm bodů v řadě uhrály soupeřky a set byl jejich. Druhý set měl podobný vývoj. V koncovce vedeme 23:20, ale pak si Barča pochroumá koleno, musí střídat, což výrazně ovlivní poslední míče. Porážka 24:26 znamená, že v posledním zápase s Kunicema půjde o všechno. Musíme bezpodmínečně vyhrát. Zraněné koleno ale nedovolí Barče k tomuto důležitému utkání nastoupit. A co čert nechce v polovině prvního setu odstupuje za vyrovnaného stavu i Áďa. Ta hrála se sebezapřením již předchozí duely, ale zraněný prst jí již nedovolil pokračovat. Bez tří pilířů sestavy se  torzo týmu semklo a statečně bojovalo s osudem i soupeřem. Nicméně víkendový kalich hořkosti jsme byli nuceni vypít až do dna.  Opět velká pochvala od Evy i přítomných fanoušků za předvedenou hru a bojovný výkon, ale smutek převládá.                                                 A hra na kdyby může pokračovat. Kdyby nás los svedl s Kunicemi hned na úvod nedělního turnaje, pak bychom s Barčou a Áďou s největší pravděpodobností zvítězili, což by stačilo k záchraně v TOP TEN. Takhle nám opět zbyli jen oči pro pláč.                                                                                                                                                   TJ Baník Příbram "A"    1:2 (20:25, 27:25, 9:15)                                                             SVBC "A"                       0:2 (21:25,24:26)                                                                     TJ Kunice "A"                  0:2 (18:25,18:25)